Marek Kopelent - Still-life for chamber ensemble

(1968)
Zátiší pro komorní soubor

Pavel Janda (viola), Kateřina Zlatníková (cymbalum), Musica viva Pragensis, Zbyněk Vostřák

CZ
Marek Kopelent (1932) je český hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor. Je jedním z nejvýraznějších současných hudebních skladatelů, významná osobnost českého hudebního života 20. století. V letech 1965–1973 vedl soubor Musica viva Pragensis. Od poloviny 70. let 20. století jej komunistický režim kvůli jeho názorům ignoroval, Kopelent dále tvořil a jeho skladby se hrály především v zahraničí. Od roku 1990 vyučuje na AMU. Spoluzaložil umělecké sdružení Ateliér 90 (Wikipedie).

Zátiší Kopelent napsal pro soubor Musica viva Pragensis, který dílo premieroval v roce 1968 v Donauschingenu. Byť má viola sólovou roli, Zátiší není koncertantní skladbou. Melodický rozvoj violy posupně vytváří a následuje dvanáctitónovou řadu. Každou výšku drží po dobu několika taktů, oscilující v mikrointervalech kolem ní. Ostatní nástroje reagují zčásti pomocí aleatoriky, zčásti pomocí zřetelně determinovaných zásahů (Miroslav Pudlák).

EN
Marek Kopelent (1932) is considered to be at the forefront of the "New Music" movement. Kopelent lead the New Music ensemble Musica viva Pragensis between years 1965-1973. In late 70s and 80s was Kopelent ignored by communist régime and his pieces were played mostly abroad. At that time, Kopelent was working as a piano accompanyist for children's dance schools. He is professor on Academy of Performing Arts in Prague since 1990 (Wikipedia).

Zátiší is a Czech expression with a somewhat ambiguous meaning. In addition to „still life“ it can be translated as „sheltered from noise“ or, literally, „beyond silence“. Kopelent wrote the work for the full forces of Musica viva Pragensis ensemble, who gave its first performance in 1968 at Donauschingen. Although the viola has a solo role, the work is not a concertante piece. The viola is responsible for assuming and asserting the musical discourse and its form while the other instruments appear to perturb them. The melodic progress of the viola successively states and follows the twelve notes of a series. It holds each pitch for several bars, oscillating in micro-intervals around this „pole“ of temporary equilibrium. Other instruments respond with partly aleatory, partly clearly determined interventions (Miroslav Pudlák).